Svatá svatba (in: Zabij/zachraň svého mimozemšťana) 

10. Vyvolený
Jemný černý prach se snášel do tváří vyděšených lidí. Všichni nehnutě stáli a sledovali, jak se jim před očima mění v prach veškerá jistota, kterou měli.
"Nejsme sami," špitla Bára.
Michal setřel černý popílek z obličeje: "Proboha!"
Tam, co stávala majestátná Svatovítská katedrála, tam, kde se pyšnil svými paláci Pražský hrad, zůstala jen začouzená planina. Popílek, ve který se proměnily všechny ty nádherné stavby, rozfoukal vítr po celé Praze. Podivná loď, která svým tvarem i pohybem připomínala hada plovoucího ve vodě, udělala vysoký looping nad dokonaným dílem zkázy.
Hadí oči zajiskřily...
Michal chytil Báru pod ramenem a táhl ji pryč od hrůzyplné podívané. Utíkali z Jiráskova mostu, schovat se do krytů v metru na Palackého náměstí.
- SŠLEH! -
Výboj energie je odhodil o několik kroků. Třpytivá loď, která před chvílí sežehla chloubu staré Prahy, roztáhla chřtán a za ohlušujícího řevu se vrhla střemhlav proti zemi, do které si vytvořila díru. Had zajel do hlubin právě v místě, kam se ještě před chvílí chystal Michal Báru dovléct.
Dívka se Michalovi schoulila pod rameno: "Proč... co budem... co budem dělat?"
Země se otřásala. Pach spáleniště vystřídal pach strachu.
"Před tím se neschováme. Může se vyhrabat kdekoli."
Otřesy slábly.
"Nevyleze tam, kde už to jednou zničil!" rozhodla se náhle Bára a začala Michala postrkovat směrem, odkud všichni ostatní utíkali.
Něco na tom bylo.
Domy okolo díry byly zčernalé a popraskané, některé stály jen na dobré slovo. Na ulicích ležely střepy a omítka. Loď vykousla pořádný kus země. Pryč byl pomník i budova ministerstva, zmizel park i blok domů s restaurací a pizzerií.
Ze dveří jednoho rohového domu, tyčícího se nad právě vzniklou propastí, vyběhl pomatený chlápek: "Nechci! Nebudu! Neudělám to! Já ne! Ne!!!" křičel. Vrazil do Michala s Bárou.
"Promiňte, pane, promiňte," začal se klanět. Potom změnil: "Jste to vy! Bože! Cha-chá!" vyskakoval radostí, pak se znovu přikrčil: "Je to tajný, pšt..."
"Chudák, byl přímo u toho a pomátl se."
"Já ne, já ne! Tady máš!" vtisk muž drobný kovový předmět do Michalovy ruky a začal poskakovat pryč: "Já ne, já ne, to ty, to ty, zouvala jsi moje boty..." prozpěvoval si.
Michal s Bárou se na sebe podívali.
'Musíme stranou od těch domů. Může to každou chvíli spadnout,‛ uvědomil si Michal a vzal dívku za ruku. Vedl ji k řece. V tom ale klesl na kolena.Věc v dlani ho začala pálit a zakusovat se mu do masa.
"Co je ti!"
"Aaah!" Michal bolestně rozevřel prsty: "Dal mi to... do... ru-ky..."
Z malé kovové kuličky vyrůstaly dlouhé bodliny, které se plazily po Michalově ruce, zavrtávaly se mu pod kůži, prorážely si cestu tkání a pumpovaly do jeho paže pulsující žlutou tekutinu.
"Michale!" vykřikla Bára.
Mladíkova paže se začala měnit, z kůže jí začínaly vyrůstat zlatavé šupiny, svaly zbytněly, z kloubů vyrašily ostny.
"Michale, co se s tebou děje!" křičela dívka a cloumala s ním, Michal ale nevnímal. První pečlivě vybraný nanobot, vystřelený do jeho nervového systému, se už uhnízdil na svém místě. Mladík přestal křičet, semkl oči a když je znovu otevřel, vyzařovalo z nich nazlátlé světlo.
"Musím jít, Báro. Někdo to musí zastavit," řekl a políbil ji. Potom skočil do díry, která tu zbyla po hadí lodi.
9. Druhá ruka
Ostny na levé paži Michal brzdil pád o stěnu propasti. Na jejím dně našel tunel, rozeběhl se tedy jím. Běžel dlouho, ale únavu necítil. Mimozemská technologie, které ovládala jeho tělo i myšlení, mu dodávala nadlidskou sílu. Dorazil až k místu, kde se třpytivá loď vyhrabala ze své nory...
"Eh... eh..." vyšplhal i on na denní světlo. Rozhlédl se po troskách lidí, kteří nepřežili. Povalovaly se jich tu stovky, roztrhaní na kusy.
Poznával to místo. Dvě budovy vysokoškolských kolejí byly řádně zdevastované. Kdysi sem také chodíval, za jednou ze svých studentských lásek. Ale to už je dávno... dnes přišel pro něco jiného.

...

• KOUPIT (klikni)

Povídka byla psaná jako dárek ke svatbě Báře a Michalovi Kunstovným. Projdete se v ní po Praze a dozvíte se, co všechno u nás mimozemšťani jednou zničí...

• Editor: Vlado Ríša
• Vydání: 2010