Vlci (in: Pevnost 1/2009)

10.04.2021

Hampejzl ve vísce Plochaja Gus dýchal, skrz otevřené okenice do promrzlého dne, dlouhé komíny páry. Širá pole před vsí pokryl těžký sníh. Z hustých lesů za zamrzlým potokem zlověstně skučel vítr, který zrychloval v brázdách pěšin a cest, a každého štiplavě popoháněl z nečasu k vyhřátým kamnům. Příliš drobný drozd, vzlétl na větev starého topolu, kde jeho hlas utichl v chraplavé ozvěně, načež se pod topolem ozvalo tlumené žuchnutí.
Zima byla tuhá.
Sýček si přitáhl houni a poplácal Koně po šíji. Po týdnu konečně vesnice. Začali opatrně sestupovat z mírného svahu po kluzké vinuté cestě. Zimy jsou nejhorší... Dávno přivikl, že není vítaným hostem. V teplých měsících si většinou ustlal někde pod stromy, ale když ho čekalo delší putování přes zimu, musel vyhledávat společnost nevraživých lidí.
Většinou ho vyhnali. Skončil potom schoulený v nějaké úzké uličce, kam mráz příliš často nezavítal. Tam si rozdělal malý oheň, dobře věděl, že se ho nikdo neodváží rušit, a alespoň trochu osušil promáčené svršky předtím, než vyrazil na další dlouhé dny v pustině.
Ani tentokrát tomu nemělo být jinak; každý cizinec byl podezřelý, natož v zimě, a s popravčím mečem na zádech. Když tedy, v dobré víře, vešel do hospody, všichni ztichli a začali ho okukovat. Cestou k výčepu se tu a tam ozvalo první šuškání, a jakmile požádal rozložitou ženu za ním o nocleh a ustájení, snesla se sprška odmítavých hlasů.
Hostinská se ušklíbla a ani se nenamáhala odpovědět, je ukázala tučnou paží ke dveřím.
Sýček přikývl a vydal se na trapnou cestu zpět. Necítil zklamání, vlastně by ho vážně překvapilo, kdyby ubytování dostal.
V tom se ale stalo něco nečekaného. Od jednoho stolu se těžce zdvihl jakýsi stařešina a chvíli na odcházejícího Sýčka civěl. Katův syn tomu nejprve nevěnoval pozornost, jenže pohled starce byl natolik pronikavý, že se nakonec u dveří zastavil a ohlédl. Ty malé rychlé oči dobře znal, ačkoli je naposledy spatřil již před mnoha a mnoha lety.
Zdálo se, že stařík nad něčím přemýšlí. Jakoby tomu, co vidí mohl jen těžko uvěřit. Sýček mírně kývl a vzal za kliku.
"Počkej!" houkl kmet.

  • KOUPIT (klikni)

Povídka je volným pokračováním povídek Zámecká paní a Kříž v úvalu.

  • V roce 2009 vydala Pražská vydavatelská společnost
2021 JP&D | Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky