Zámecká paní (in: Pevnost 10/2005)

Plazila se ulicemi a pohlcovala všechny škvíry. Noc. Přišla ze západu - od hřbitova. Čenichala a páchla jako stará čuba s ovázanou hnisající ránou na levé přední tlapě, přesto v ní bylo cosi nečekaně vznešeného a mocného...
Zavrzala okenice. Bouchly dveře. Ztichly poslední zrychlené kroky. Šelest křídel hřivnáčů se ztratil do kuželu nastávajícího ticha. Město Dubdol se uložilo k dalšímu neklidnému spánku.
Zámecké hodiny dunivě ukrojily další díl. Eduard, hrabě z Mokřad, se převalil na druhý bok (měl ho sice také oleželý, ale jinak se už obrátit nemohl). Zafuněl a zachrchlal, ale spal dál. Přijel do dubdolského zámku na námluvy, ostatně jako všichni ostatní okolní šlechtici. Kněžna Marcela byla mladá a krásná a Eduardovi se o ní jistě zdálo nejen této noci. Této noci už měl ale konečně o čem snít, protože večer který s ní dnes strávil byl více než výmluvný - kdyby nedbal šlechtické etiky, jistě by tu teď nespal sám... Najednou znovu zachroptěl a začal šmátrat po sklenici na nočním stolku. Jeho ruka ale záhy strnula a spadla znovu na postel.
Ráno se zámkem rozlehl křik služebné, která šla ustlat do křídla pro hosty.
Sýček přitáhl uzdu mohutného vraníka - říkal mu prostě Kůň, ať už to bylo sebevíc absurdní, vždyť to byl právě on, kdo vždycky vybíral cestu. Kůň nespokojeně odfrkl a podíval se na svého jezdce, jakoby mu němě vyčítal: "vžyť je ta brána otevřená."
"Stůj!" zaznělo pohrdlivě z plechové kukly byřice.
"Už stojím, jinak bych tě musel porazit," řekl pomalu Sýček a Kůň hrábnul obrovitým kopytem těsně vedle nohy druhého hlídače městské brány.
"Kdo seš a co tady chceš," řekl stejným tónem zakuklenec.
"Jedu na zámek," pronesl klidně Sýček a považoval věc za vyřízenou - pobídl Koně. Druhý byřic ho ale zachytil za uzdu.
"Ne!" křikl, "to by moh říct každej."
Kůň zastavil a cukl sebou, ale za chvilku už jeho svalnatá šíje lomcovala s byřicem tak, že ho raději zazse pustil.
"Řekl jsem," naklonil se Sýček, "že jedu na zámek. A nesahej na mého Koně - nemá to rád!" a odkopl rachotící plechovku stranou - druhý mu raději ustoupil z cesty a šel dát nahoru na hlásku znamení, aby v zámku věděli, co se stalo. Před zámkem se seřadila hrstka pozuby ozbrojených vojáků, čekali ale zbytečně, Sýček zamířil k první krčmě, kterou zahlédl.
U plnýho bachoru bylo rušno, a to se odpoledne teprve s křikem vylíhlo ze skořápky slunečních paprsků. Kvokalo a pískalo, tu jako trhovec, kterého před chvílí kdosi obral o všechny peníze, tu jako kyprá šenkýřka, rozlévající úsmšvy na všechny strany, tu jako obtloustlý pidimužík pochybné existence, a úplně v rohu pod schody mlčelo. Z šera vykukovala dvě pronikavá modrá očka a jen občas se ozvalo tlumené říhnutí.
Sýček přehlédl krčmu a zamířil k výčepu.
"Hele, ta věc do slušný hospody nepatří!" houkl na něj z dálky krčmář a ukázal na jílec, čnící jako masivní černý trn zpoza Sýčkových zad.
Sýček došel až k němu: "to je popravčí meč," procedil mezi zuby, tak aby ho slyšel jen krčmář.
"Po... po..." rozevřel oči ten, "ta... tak to musíš bejt..." pokřižoval se a poodstoupil.
"Sýček, nepletu-li se," řekla drobná modrooká dívka a posadila se na pult, "tak jsi přijel. Čekala jsem tě, ale nebyla si jistá."
"Mu... musíš bej Sy... katův syn," vyblekotal třesoucí se krčmář, jakoby si jemné dívky vůbec nevšiml.
"Možná by bylo lépe promluvit si někde stranou," špitl Sýček stranou a dívka lehce seskočila. Na výčepu se nepohnula ani sklínka.
"U mého stolu budeme mít dostatek soukromí," a pobídla Sýčka pod schody.
Sýček se posadil na dubovou lavici a meč opřel vedle sebe. Malý diamant zasazný v hrušce jeho jílce jasně zářil. Cilka, tak se jmenovala ta dívka, si sedla proti němu a máchla nad stolem pravicí - stůl se chvíli cukal a vzpouzel, ale nakonec prostřel nevídanou hostinu. Sýček se zahryzl do nejbližší kýty.
"Že ti to ten krčmář trpí," řekl konverzačně Sýček, ale vlastně v tom nebyl ani náznak údivu.
"A co mu zbývá," usmála se Cilka, "navíc takhle nehostím každého."
"Chápu. Tak kdy to začalo?"
"Asi tak před měsícem, to umřela první..."

• KOUPIT (klikni)

• V roce 2005 vydala Pražská vydavatelská společnost.