Ztracená peří (in: Klášter slasti)

Palác není tak strašlivý, jak se o něm v legendách vypráví. Stojí sice na Soumračné straně, ale to je asi veškeré monstrózno a mysterično, které jsem mu schopna přiřknout. Naštěstí naň lidé z království pohlíží zcela jinýma očima. Mnozí zahraniční architekti si dali ohromnou práci s jeho vnější podobou, takže se neškolené oko dá vcelku snadno oklamat. Ale vlastně je s podivem, že se po celé tři roky, co je otec mrtev, nikdo neodvážil k našemu sídlu blíže, než před obětní kruh chrámu. A je to dobře! Nikdo neví o králově smrti, jen já a pár věrných, a ti stejně nemají čím tajemství vyzradit...
Tři dlouhé roky ticha...
Tři roky samoty, která má být nyní prolomena.
Nuže! Nechť vstoupí, tak nečekaný host do šera dní. Jsem Anna Talentská, dcera Jana z Talentu, dalo by se říci - královna.
* * *
Sloužící šel vpředu v mihotavém světle pochodně. Nemluvil, jen gesty naznačoval cestu spletencem chodeb. Vůně věčnosti se mísila s vůní badyánu, ale i přes to byla studená. Cesta se svírala a zase rozevírala, tančila se stínem několika postav a mizela v bezsměré černi lemující každý krok. Led. Občas někdo utonul, to když se snažil zahřát, nebo otevřít oči. Ostatní si toho ale nevšímali. Chtěli udržet tempo se sloužícím a Jasmínou. Asi měli strach... Jen se co nejdříve dostat pryč...
Jasmína šla jistě. Husí brk vpletený v jejích temných vlasech se pohupoval do monotónního rytmu vojenské chůze, občas sluhu dokonce předehnala. Ráda se vracela na známá místa... A sem... Do země, které se již léta říká Království noci... Těšila se, i když by to nikdy nedala otevřeně najevo. Chlad i vášeň. Touha i Láska.
Je tomu již deset let...
... "Šeptej mi," rozhrnul černé vlasy král a přiblížil se ústy k Jasmíninu ušnímu lalůčku, "zavři oči a šeptej."
"Já nikdy nezavírám oči," hlesla, ale věděla, že dnes svou ostražitost opustí. Měl tolik síly i něhy. Měl... Přivřela víčka, "nemám výmluvnost básníků."
"Nevadí," zašeptal Jan, "tak milujme se obejmuti tichem."
Pomalu jí uložil do měkkého koberce u vyhaslého krbu. Potom se na okamžik vzdálil. Samota, plížící se s hadí jistotou, ukusovala krůpěje času. Když už chtěla otevřít oči, ucítila slabé lechtavé doteky mezi malíčky u nohou. Čekala démona, ale byla jím jen ona... Chlad a jeho dech... Sála vůni. Tmu. Vlastní poplašenou krev... Poprvé v životě pocítila nejistotu... Balzám klidu a tepla přinášely jen dlaně, kterými přejížděl nad záhyby jejího těla. Vždy přesně věděla, kde se nacházely a když už chyběl jen nepatrný okamžik k jejich střetnutí, opět se oddálily... Chtěla umřít, protože byla šťastná, ale on jí to nedovolil...
Než se jí skutečně dotkl, zasypal ji peřím... Andělé zavřeli okenice mračen a Ďábel zapálil vonnou tyčinku z Květinové čajovny.

• KOUPIT (klikni)

Autoři ve sborníku: Martin D. Antonín, Jiří Bluebear Dluhoš, Jakub D. Kočí, Ivana Kuglerová, Lucie Lukačovičová, Leonard Medek, Jaroslav Mostecký, Jan Gilhad Obdržálek, Jiří Pavlovský, Jana Rečková, Pavel Renčín, Sithartai, Jana Šouflová, Miroslav Žamboch.

• Editoři: Michael Bronec a Ivana Kuglerová
• Vydáno roku 2003 v nakladatelství Straky na vrbě.

Maloobchodní cena: 195,-

Zakoupit možno například na: www.straky.cz

Recenze:

(Ondřej Jireš)

(Jaroslav Houdek)