Román vypráví o putování k posvátné hoře Asun Ghol po válkou zbídačeném Waynanském císařství.

• Vydáno 3. září 2009 v nakladatelství Straky na vrbě.
• Akademie SFFH: nejlepší původní domácí kniha roku 2009!
• Čtenářská cena Aeronautilus: nejlepší kniha roku 2009 a kniha s nejkrásnější ilustrací na obálce roku 2009!

Recenze

• Petr Vařák (Neviditelný pes)
• Veronika Salášková (FantasyPlanet)
• Pavla Lžičařová (Fantasya)
• Lukáš Vaníček (Topzine)
• Jan Kovanic (Neviditelný pes)
• Jakub Ehrenberger (Topzine)
• Lament (Neviditelný pes)
• Henry (MFantasy)
• Martin Fajkus (Pevnost, Daemon)
• Pagi (Neviditelný pes)
• Alča (neviditelný pes): 100% :-)

Ukázka z první kapitoly

Z dračího hradu
utichly staré gongy.
Mlčíme. Je noc.

- BOOONG! BAOONG! BONGGG! -

Měsíčná půlnoc se vzdouvala jako plachta válečného korábu. Pod praporci stříbrných mračen plula nad plání Zrcadel, přes vlnobití balvanů, křovin a skalisek, k vzdáleným hradbám kláštera Dang Ryu, Perlového draka.

- BOOONG! -

"To hřmí Bronzové bubny," zašeptal Větrný lev. Pohybem ruky dal znamení své skupině.

Jedenáct stínových bojovníků na úzké stezce znehybnělo. Až na bederní pásky a řemení nesoucí výzbroj byli nazí. Dlouhé vlasy spletené do copů si obtočili kolem hlavy. Na tělo i tvář nanesli popel a saze do divokých skvrn: v měňavém polojasu se téměř ztráceli.

Věděli přesně, co bude následovat. Pronikají na území Dračího knížectví, které před více než dvěma stoletími jeho vladař Paošan uzavřel okolnímu světu. Dnes neválčí za říši Waynan: přicházejí splatit dluh. Musí postupovat co nejopatrněji, lapat každý tón a šelest, které nepřekryje přízračné dunění kovu. Využijí veškeré své smysly, svůj výcvik, nadání a zkušenosti - pokud ovšem budou stačit.

Ukázka z páté kapitoly

Na syrovém nebi,
plném povzdechů,
démoni se šklebí,
ze svých pelechů.

Ráno vypadala Jelka drobet nevyspale. Bezostyšně zívala a mžourala na všechny strany. Tuančar se křenil, Bau Balot zíval také. Hubený Keimung si mnul otlačená záda. Paní Takira si stěžovala na bolest hlavy - kvůli které se dala na cestu, a křeče v lýtkách - cožpak nepatří k běžným strázním poutníka? Ještě včera by si Ituan její potíže vysvětlil a přešel je, teď se o vdovin zdravotní stav obával...
Maodan měl sbaleno první. "Uvařil jsem čaj," překvapil Ituana svou činorodostí a ochotou pomoci ostatním, "půjde se vám poránu líp s teplým douškem v žaludku. A když si oteklé nohy otřete vylouhovanými lístky, také neprohloupíte."
"Kde je H´siang?" vyptávala se Jelka, když se po čaji trochu rozkoukala.
"Nikdo takový tu s námi není, Jelko," odtušil Ituan. Dokázal si každého zapamatovat po jménu a byl si jistý."Určitě se jmenoval H´siang! Bavili jsme se dlouho do noci. A teďka ho tu nevidím."